pondělí 16. května 2016

Dobrý překlad rozhoduje o čtivosti příběhu, tvrdí Romana Bičíková

Romana Bičíková, která přeložila knihu Proč jsme se rozešli. Zdroj: Jana Vepřeková
Romana Bičíková je externí překladatelkou z angličtiny a španělštiny pro nakladatelství CooBoo, Fragment a Host. Pro nakladatelství CooBoo přeložila již 11 knih a titul Proč jsme se rozešli je její dvanáctý. Bičíková překládanou knihu musí přečíst minimálně čtyřikrát – jednou, když ji čte jako čtenář, podruhé, když ji překládá a poté po dvou redaktorských korekturách. Sama překladatelka tvrdí, že na překladu velmi záleží a určuje, zda bude kniha dobře čtivá.

Jak se vám kniha líbila příběhově?Ta kniha je zajímavá hlavně z toho důvodu, že je formou dopisu a muselo se tam pracovat s obrázky, které často obsahovaly text. Ten se musel přeložit také, protože přesně to, o čem mluví hrdinka, tak je tam rovnou nakreslené. Hrdinka se rozchází s přítelem, píše mu dopis a dává mu krabici s věcmi, které nějak souvisí s jejich vztahem. Každý ten předmět je tam nakreslený a souvisí s textem.

Jak vypadá překládání knihy v praxi v 21. století - dostáváte papírový výtisk nebo překládáte jen pomocí elektroniky?
Jak kdy. Občas se stane, že ta kniha ještě nevyšla ani v angličtině, tak je to mnohdy PDF nebo verze ve Wordu. Ten Word je mnohdy ještě horší, protože se rozpadá a není zlomený do skutečné knihy. To se mi stalo nedávno u jedné knihy od Lauren Oliverové. Dostala jsem verzi, která měla být finální, ale po mém přeložení se stalo, že se tam pak objevily ještě nějaké změny podle toho, jaká verze šla do tisku v Americe. Většinou si ale o ten papírový výtisk sama říkám, protože se mi tak lépe pracuje. V tom PDFku se mi častěji stává, že třeba přehlédnu odstavec, konec věty nebo podobně.


INFOBOX – ROMANA BIČÍKOVÁ
  • Narodila se v roce 1986 (29 let).
  • Vystudovala Karlovu univerzitu v Praze, obor překlad (angličtina, španělština).
  • Absolvovala Erasmus a jeden rok studovala v Barceloně.
  • Pracuje jako externí překladatelka nakladatelství: CooBoo, Fragment, Host.
  • Kromě překladu knih si vydělává simultánním překladem sportovních TV přenosů tiskových konferencí a kulturních akcí.
  • Pro nakladatelství CooBoo přeložila celkem 12 knih: Delirium, Pandemonium, Rekviem, Kříže z mlhy, Léto mrtvých, Panika, Půlnoční palác, Zářijová světla, Tím všechno začíná, Solitaire, Všem klukům, které jsem milovala a Zmizelé dívky, Proč jsme se rozešli.
Takže překládáte do počítače a vedle sebe máte knížku a přeskakujete očima z knihy do Wordu?
Přesně tak, mám ráda, když u knihy vidím, na jaké jsem stránce.
U Wordu tenhle pocit moc nemám, tam mám pořád dojem, že je přede mnou strašná spousta textu a vůbec to neubývá. Ale jsou lidé, kteří překládají radši na dvou duálních monitorech a nemusí si ničit záda a krk, jak se sklání nad knížkou. Já jsem ale zastáncem papírové klasiky.

Jak jste se vlastně k překladu knihy Proč jsme se rozešli dostala?
Nakladatelství se na mě samo obrátilo, zda bych na to neměla čas. Už jsem pro toto nakladatelství přeložila celkem jedenáct knížek. Čas od času se mi ozvou s nějakým překladem, závisle na tom, jestli mám čas. Ale jsou knihy, na které si opravdu čas udělám, například na spisovatelku Lauren Oliverovou, kterou překládám v tomto nakladatelství jen já (Delirium, Pandemonium, Rekviem, Panika, Zmizelé dívky, pozn. autora). Když mi ale něco nabídnou, tak ale přímo nezkoumám, o čem to je, přečtu si jen anotaci.

Vy tedy tu knihu čtete až v průběhu překladu?
Snažím se to vždycky přečíst dřív, abych měla širší souvislosti s některými věcmi. Abych třeba omylem neprozradila zápletku. Občas je tam takzvaný plot twist, kdy spisovatel malinko napoví rozuzlení celého příběhu, například u detektivek. Tak abych to v tom poznala a správně to přeložila. Občas má také nějaká postava svou oblíbenou frázi, kterou ráda říká, tak abych to udržela i v tom překladu. Proč jsme se rozešli jsem dočetla tak do půlky, než jsem začala překládat. Chci mít vždy představu o tom, jaký je ten jazyk a jaké jsou ty postavy. Jsou ale i odpůrci toho, aby se knížky četly dopředu - například u detektivek je strašně těžké, aby překladatel neprozradil vraha dříve, než to chce sám autor. 

Daniel Handler si vymyslel fiktivní film 
"Greta in the wild", který překladatelka přeložila 
jako Greta v divočině.
Zdroj: whywebrokeupprojekt.tumblr.com

Jak dlouho dopředu musíte mít naplánované překlady knih?
Jsou nakladatelství, která mi napíší: „Máme tady knížku, potřebujeme ji mít za měsíc hotovou.“ Já si na to ale musím speciálně vyhranit čas a jsem mnohem radši, když třeba celý rok dopředu vím, co budu kdy překládat. Dřív jsem času měla víc, to jsem opravdu zvládla přeložit knížku za měsíc. Ale už to bohužel není v mých silách, protože mám zakázek stále víc. V listopadu mám většinou naplánované překlady až do července.

Kolik času vám překlad zabere? 
To se liší knížka od knížky. Když jsem dříve překládala knížky za měsíc, tak to znamenalo, že jsem u toho opravdu seděla osm hodin denně. U téhle knihy jsem ale o překládání věděla od června, čili jsem začala s překladem až na přelomu října a listopadu a překládám hlavně dopoledne. Když je to fantasy, tak si musím vymýšlet ještě názvy mýtických království a zvířat, tak to zabere delší dobu. V knížce Proč jsme se rozešli zase musím vymýšlet názvy fiktivních filmů a knih, které se v ději objevují.

Když vymyslíte nějaký fiktivní název, musí vám ho schválit redakce?
Je to na mně. Ale po odevzdání překladu si potom mohou název upravit podle sebe. Kdyby se jim to nelíbilo, tak mohou vymyslet něco vlastního, ale ještě mi to dávají ke schválení, zda s tím názvem souhlasím. U překladu jsem totiž podepsaná já, takže do toho mám také co mluvit.

Vidíte tedy ještě finální podobu knihy před tiskem?
Určitě. Překlad si nejprve přečte odpovědný redaktor, v tomto případě Barbora Doležalová, která mi pošle dokument, kde jsou vypsané změny ve Wordu, které buďto přijmu nebo zamítnu. Kdybych s něčím nesouhlasila, tak to okomentuji. Občas se mi stane, že redaktor nepochopí ten můj překladatelský záměr. Jednou se mi stalo, že mi redaktor vyškrtal všechny se opakující slova a já pak musela dodat: „To je naschvál, ta postava takhle skutečně mluví.“

Jaké jsou další kroky v korekturách vašeho překladu?
Po odpovědné redaktorce to čte ještě někdo jiný z redakce, kdo tam třeba ještě vidí další chyby – třeba špatný slovosled, nebo ho napadne lepší formulace. Je důležité, aby si to přečetl právě ještě někdo, kdo není spojený s tím originálem a vidí to jako skutečný čtenář. Schvaluji ještě PDFko od grafika a pak už se jdu podívat jen na hotovou knihu do knihkupectví. Čtu ji tedy čtyřikrát nejméně. Člověk musí hodně ověřovat nějaké názvy a výroky. Kdyby tam třeba byly hlášky ze skutečných filmů, tak bych do toho musela ještě studovat další materiály. Třeba se skutečně na ten film podívat.

 Komunikovala jste někdy s autorem knížky, abyste pochopila nějaký výraz?
Asi třikrát se mi stalo, že jsem musela napsat: „Pardon, tady nerozumím tomuto výrazu, co jste tím chtěl říct.“ Většinou si sama najdu kontakt, třeba přes Twitter nebo tak. A většinou jsou hodně přátelští a chtějí odpovídat. Jednou se mi stalo, že jeden spisovatel byl hodně tajemný, komunikoval jenom přes nakladatelství, protože psal přes pseudonym, takže jsem to musela vyjednávat přes firmu, co ho zastupovala.

Cítíte velkou zodpovědnost, abyste vystihla styl autora?
Vstupenka na fiktivní film Greta v divočině. 
Zdroj: whywebrokeupprojekt.tumblr.com
Rozhodně. Na tom překladu velmi záleží, aby ta kniha byla vlastně dobrá a čtivá. Hodně se vedou debaty, jak třeba používat spisovnou a nespisovnou češtinu. Nedokázala bych puberťáky nechat mluvit spisovnou češtinou, není to pro ně přirozené. Takže to člověk musí vycítit. Jednou se mi například stalo, že jsem nechala u jedné fantasy knihy mluvit čaroděje příliš spisovnou, možná až knižní mluvou. V nakladatelství se jim to moc nelíbilo, takže jsem docela bojovala, když mi vyškrtali všechna slova „spatřit“ a napsali „uvidět“. Ale mám své pravidlo, že když je to přímá řeč, tak je to nespisovná čeština a když je to vyprávění hlavní postavy z první osoby, tak je to většinou spisovné.